Počátkem ledna přinesla Česká tisková kancelář informaci, že Rada Českého rozhlasu „nepovažuje za vhodné, aby Český rozhlas nadále inicioval agenturní výzkumy na témata, která nesouvisejí s problematikou Českého rozhlasu“. Zpráva neprávem zapadla. Vždyť rada vlastně žádá, aby veřejnoprávní rozhlas rezignoval na část svých veřejnoprávních závazků, mezi něž aktivní informování o stavu veřejného mínění bezesporu patří. A proč? Právě to je nejvíce znepokojivé. Okolnosti případu budí silné podezření, že členové rady se prostě chtěli zalíbit poslanci Ivanu Langrovi (ODS), takto předsedovi mediální komise sněmovny.
Langer se ptá
Ivan Langer (ODS) zaslal koncem loňského roku jak rozhlasu, tak České televizi dopis, v němž se dotazoval, kolik průzkumy veřejného mínění stojí a jak jsou vybírány agentury, které je provádějí. Na tento nápad prý Langra přivedla každoroční kontrola hospodaření veřejnoprávních médií. „Je naší povinností rozpitvávat tyto věci,“ řekl ČTK. Jak vidět, své „povinnosti“ se přičinlivě a rázně chopila i Rada Českého rozhlasu. Případ s průzkumy ukazuje odvrácenou tvář státní regulace médií, což je téma, které se v poslední době objevuje poměrně často, ať už jde o tiskový zákon, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání či o zjevné politické tlaky při obsazování místa ředitele České televize. Společným jmenovatelem ve všech těchto případech je snaha jistých politiků (naštěstí ne vždy úspěšná) kontrolovat sdělovací prostředky: ať už přímo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
