Minulou středu prošel v Izraeli prvním čtením návrh zákona o rozpuštění parlamentu a konání předčasných voleb. Spolu s opozicí hlasovali i nevěrní koaliční partneři premiéra Baraka. Jejich postoj znovu poukázal na paradox volebního systému v Izraeli: premiér Ehud Barak byl loni zvolen v přímém hlasování bezprecedentní většinou 56 %, ale přesto není schopen sestavit rozumnou a stabilní koalici. Nelze nevzpomenout, že Barakův předchůdce Benjamin Netanjahu spadl do stejné pasti. I v jeho případě přivodili konec vlády koaliční partneři. Jak z toho ven?
Barak jako Netanjahu
Obě hlasování o nedůvěře - proti Netanjahuovi i Barakovi - se konala v době, kdy národ stojí před zásadním rozhodnutím. Před dvěma lety byla na programu druhá fáze stažení armády ze Západního břehu Jordánu, dnes jde o závěrečnou fázi mírového procesu, o definitivní mírovou smlouvu s Palestinci. Nejde však o úplně symetrické situace. Koaliční partneři Netanjahua hlasovali pro předčasné volby hlavně proto, že byli přesyceni Netanjahuovým politikařením. U Baraka je zcela pochopitelné, že pravicoví partneři jako Národní náboženská strana či Šaranského Israel ba'Alija nebudou podporovat jeho levicovou politiku - dalekosáhlé ústupky Palestincům za cenu mírové smlouvy. Ale Šas hlasoval proti Barakovi jen kvůli svým partikulárním požadavkům. Přestože se důvody protestního hlasu v obou případech lišily, politické vztahy mezi premiérem a jeho koalicí byly v zásadě stejné. Koaliční partneři…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
