A se mnou přijde zákon

Skinheadům, kteří v roce 1998 zkopali čtyřicetiletého Milana Lacka tak, že už se nezvedl ze silnice, už nehrozí směšně nízké podmínky, ale roky tvrdého kriminálu. Se zásadním obratem v tragickém a ostře sledovaném případu se ovšem pojí otázka: jak je to možné? Kdo odpovídá za tak rozsáhlé a dlouhodobé selhání celého represivního aparátu? Úřady se snaží mlžit. Vyšetřování Lackovy smrti je ale natolik zpackané a šokující, že strategie „mrtvého brouka“ nemůže uspět.
Slušní hoši a opilec
Smrt Milana Lacka (viz rámeček) a následné pátrání po pachatelích připomíná téměř do detailu případ Tibora Danihela (17) utopeného skinheady v Písku v září 1993. A to se vším všudy: od počátečního zlehčování celé věci ze strany policie a žalobců po angažmá anarchistického veterána Jakuba Poláka, jehož zarputilost, s níž stál na straně obětí, nakonec slavila úspěch. Kauze Tibora Danihela se začal případ Lacko nápadně podobat hned od začátku vyšetřování. V Písku, kde několik desítek skinů zahnalo Danihela do vody a drželo ho tam tak dlouho, dokud se neutopil, mluvili žalobci nejdřív o „klukovině“. V Orlové zase vyšetřovatel Viktor Pavelka usoudil, že si Lacko může za smrt sám: neměl se válet po silnici. Jak totiž tvrdil posudek ostravského soudního znalce Igora Dvořáčka, Lacko rozhodně nezemřel na následky bití holých lebek, ale proto, že se po jejich útoku motal v jízdní dráze a neuhnul projíždějícímu kamionu. Skinové sami, ujišťoval soud Dvořáček, Lackovi…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










