Represe řidiče nezmění
Dovolím si mírně nesouhlasit s článkem Jaroslava Spurného Rychleji a bez odpovědnosti (Respekt č. 20/2000). Názor, že represe je jediným možným lékem na neukázněné řidiče, považuji za poněkud scestný a nebezpečný. Panu Spurnému bych doporučil výlet na silnice v Řecku a Turecku. Dopravní značky tam mají velmi informativní charakter, předpisy nejsou dodržovány, přitom však na silnicích zjevně nedochází k významnému počtu nehod. Zejména v Turecku je zajímavé v neuvěřitelném zmatku pozorovat jakési „souznění duší“, mající za následek pohodovou atmosféru na silnici. Z bližších zemí stačí zmínit Německo - zde sice předpisy a značky platí, ale na dálnicích je neomezená rychlost. Celková atmosféra na silnici je tam zcela jiná než u nás. Podstatná je vždy úroveň obecných mezilidských vztahů a zažitých modelů chování k druhým. Pokud umím ovládat vozidlo a beru ohled na ostatní účastníky provozu, je zřejmě jedno, jestli jedu po rovném a prázdném úseku státní silnice předpisových 90 km/h nebo „zločinných“ 150 km/h. Vzájemně si vyhovět a respektovat druhého je to podstatné, co nelze nařídit zákonem ani vynutit policejní represí. Problém silničního provozu tedy tkví zejména v našem postkomunistickém marasmu a současně v jakémsi geniu loci rakousko-uherského prostoru. (Doporučuji výlet na rakouské silnice - v neomaleném chování se od nás Rakušané nemají co učit.)
Jan…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
