Co by se stalo, kdyby bylo v Kosovu uneseno jako rukojmí 500 vojáků sil KFOR? Jejich mateřské země (rozuměj především členské státy NATO) by to jen stěží překously bez okamžité odvety: buď ty lidi (rozuměj naše vojáky) zachráníme, nebo naši lidé (rozuměj voliči u nás doma) odvolají naši účast v konfliktu, kterému stejně moc nerozumějí. To neplatí jen pro pohled Američanů, ale také Evropanů - Francouzů, Britů, Němců a vposledku i Rusů, tedy národa, který za Stalina (a také teď v „domácím“ Čečensku) na oběti nehleděl. Co se stalo, když byli před lety v Bosně vojáci OSN použiti jako živé štíty? V jejich mateřských zemích byla zpochybněna samotná idea nasazení modrých přileb na Balkáně. A když v létě 1995 došlo na lámání chleba v bosenskomuslimské Srebrenici, přednost dostala ochrana vojáků OSN (v tamním případě Holanďanů) před ochranou ohrožené komunity. A opět. To neplatí jen pro Holanďany, ale i pro jiné země - stačí prolistovat české noviny z té doby. Podobné myšlenky vyvstanou, sledujeme-li poslední zprávy ze západoafrického státu Sierra Leone, z konfliktu mezi tamními protivládními rebely a jednotkami OSN.
Co chtějí povstalci
Již dva týdny se vrší cifry: tolik a tolik vojáků OSN zabito, tolik a tolik zajato (rozuměj uneseno, aby posloužili coby rukojmí, coby jakési živé štíty). Postupně byli během května zajati Keňané, Nigerijci, Zambijci, Indové a posléze posádka ruského vrtulníku (mezitím již propuštěná). Ocitnou-li se v zajetí vojáci, kteří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
