Neuplyne snad týden, aby se neobjevil na prvních stranách českých deníků. Vždycky, když se už na něj skoro zapomene, zjeví se zčistajasna zpráva, ve které hraje hlavní roli. Tu sežene do prázdné stranické kasy pár milionů od lidí z podnikatelského polosvěta, tu díky svému vlivu zachraňuje pro kamarády krachující Chemapol, tu zase na supertajné misi jedná v Bagdádu s generály Saddáma Husajna. Jeho šéf, premiér Zeman, ho považuje za „jednoho z nejschopnějších manažerů“, podle ministra vnitra má ovšem tenhle génius drobnou vadu: aniž by k tomu měl sebemenší pravomoc, snaží se ovlivňovat vyšetřování organizovaného zločinu. Čtyřkoalice dokonce navrhuje, aby jeho vliv na bezpečnost země prošetřila zvláštní vyšetřovací komise sněmovny. Na to, že vlastně nemá jinou moc než radit premiérovi, je toho až dost. A teď se navíc rozhodl, že své jméno přizdobí titulem senátora. Jméno, které symbolizuje čím dál vyšlapanější českou cestu: neprůhledné propojení politické a hospodářské moci. Miroslav Šlouf.
Chůva, komorník, poradce
Úspěšná kariéra ing. Miroslava Šloufa (51) během normalizace je notoricky známá: předseda českého Socialistického svazu mládeže, předseda ONV Praha 7, v letech 1977–1992 poslanec českého parlamentu, po revoluci krátce i jeho místopředseda. Podobných mladých a aktivních aparátčíků produkoval Husákův normalizační režim tisíce. Šloufovy schopnosti byly ovšem zřejmě i v době pozdního komunismu nepřehlédnutelné - za jednoho z "našich…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
