Ministr životního prostředí Miloš Kužvart má na vybranou. Buď kývne, aby unikátní a chráněnou krajinu Českého středohoří rozetnul betonový val transevropské dálnice, nebo bude čelit nejtvrdšímu útoku celé své vládní kariéry. Po krku mu totiž nepůjdou jen asfaltéři, řidiči a obchodníci, ale i bossové z jeho vlastní partaje. „Nesmírně si ministra Kužvarta vážím,“ varoval už kupříkladu místopředseda ČSSD Stanislav Gross. „Avšak jsou chvíle, kdy fundamentální přístup k problému může způsobit škody.“ Podstata sporu se ale dá pojmenovat i slovy Ludvíka Vaculíka: „Pro příští lidi bude nejvzácnější kus poměrně zachovalé krajiny se vším, co do ní patří, zatímco z toho, co bude dopraveno po této dálnici, nezbude nic, nic, nic!“
To už nejde zastavit
Když si před sedmatřiceti lety kreslili komunističtí plánovači budoucí českou dálniční síť, natáhli jednu z čar od Prahy nejkratší cestou kolem Lovosic směrem do Drážďan. Jejich představa o dálnici D 8 se ovšem začala zhmotňovat až v roce 1990, kdy už v zemi mohly legálně působit ekologické organizace. A ty upozornily, že komunistické dílo protne jeden z nejunikátnějších přírodních útvarů ve střední Evropě, České středohoří. Ekologové zároveň dali k úvaze dvě možnosti: buď se chráněné krajině vyhnout cestou na Slaný, Louny a Chomutov, nebo alespoň pod její větší částí prorazit desetikilometrový tunel. Náměty nikdo nevzal vážně. „Nemůžeme říct, jestli je alternativní trasa dobrá, nebo špatná,“ říká Blažena…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
