Zatímco se sovětské impérium ještě rozpadalo v krvi a zločinech a Československo se, jak jsme to my Balkánci z bývalé Jugoslávie chápali, právě civilizovaným způsobem dělilo v souladu s dobrými zvyky střední Evropy, naše dosavadní zem již zmizela ve víru do té doby neviděného divošství a ukrutností. Bývalá Jugoslávie, plod dohody Churchill - Roosevelt - Stalin, ochráněná téměř půlstoletí někde na pomezí Východu a Západu moudrostí a charizmatem Josipa Broze-Tita, porodila čtyři nové státy: Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu a Makedonii. Avšak největší část otovy Jugoslávie, polovina jejího povrchu a tentýž díl obyvatelstva, zůstala podnes provizoriem nekompatibilním s moderním světem, neuznaným ze strany OSN, USA a mnoha zemí; plným protikladů a neshod; vedeným autoritativní vládou jednoho z nejhorších diktátorů světa na konci 20. století; bez silné opozice a prakticky bez jakékoli naděje, že by se vlastní silou změnila. Jedná se o takzvanou Svazovou republiku Jugoslávii, středověké léno Slobodana Miloševiče, skládající se ze dvou kdysi vážených evropských zemí - Srbska a Černé Hory.
Co se hrbaté narodí, čas nenapraví
Současná SR Jugoslávie vznikla jako defektní. Vyhlášena byla v Bělehradě za účasti velvyslanců afrických, asijských a východoevropských zemí, a to teprve na jaře 1992, když už bylo zřejmé, že svět přece jen nehodlá připustit, aby si Srbsko připojilo třetinu Chorvatska a více než polovinu Bosny, jež tehdy nevídaným ničením,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
