Táta byl dobrý árijec

Statný muž v květované košili a se zlatým řetízkem na krku zaraženě zírá na čerstvý rozsudek. „Co to znamená? My jsme to tady přece řádně koupili,“ opakuje nevěřícně. Šéf plzeňské speditérské firmy Omega Trans František Štěrba právě dostal verdikt Ústavního soudu, který nařizuje nižším soudcům znovu projednat restituční spor, a napravit tak šedesát let starou křivdu. Po takové době a třech právních převratech se to zdá nemožné. Vždyť továrna Theodora Taussiga, jíž se domáhají jeho dědicové, prošla postupně arizací, znárodněním, restitucí, privatizací a loni ji Štěrbova firma coby nový majitel zbourala. „Ani po uplynutí šedesáti let se spáchaná křivda nestala menší. V této věci je třeba zjednat spravedlnost, jinak by to volalo do nebe,“ říká ústavní soudce Vladimír Čermák, který se sporem zabýval.

Podnik, který sypal

Na továrníka Taussiga se jako na všechny české Židy vztahoval výnos říšského protektora, kterým se v červnu 1939 začaly v zemi zavádět norimberské zákony Tento výnos sice ještě Židům jejich majetek neukradl, ale zakazoval s ním jakkoli nakládat bez povolení. Krátce poté se u pana Taussiga pohotově ohlásili Maxmilián Čížek a Gustav Schmauz, dva čeští ředitelé z pražských Křižíkových elektropodniků. Neznámo jak získali povolení říšského protektora a od Taussiga jeho plzeňskou rafinerii na výrobu umělé smoly, sody a tuků koupili (symbolickou sumu v řádu tisíců korun složili na konto, z nějž Taussig podle nacistického výnosu nemohl…