Ze severočeského Hrádku nad Nisou je to do saské Hartavy jen kousek, nanejvýš dvacet minut chůze přes hraniční přechod pro pěší. K výletníkům na kolech a německým starousedlíkům využívajícím nižší české ceny k nákupům i rodinným obědům přibyli počátkem září další pravidelní pendleři: dvacítka prvňáčků a jejich učitelka tu každý čtvrtek chodí s taškou na zádech do hartavské školy. A v rámci nevídaného experimentu už brzo poputují opačným směrem, do lavic v Hrádku, i jejich němečtí vrstevníci.
Prima, der Morgen
Německý učitel Mike Wohne (36) postává na chodníku před bytelnou budovou hartavské školy a dohaduje se s řemeslníky, kam má přijít nová skleněná vitrína. „Počkejte na mě chvíli nahoře v mé kanceláři,“ říká na uvítanou. „Normálně běžte dál a nahoru do patra. Jsme otevřený dům.“ V nevelké vstupní hale to vypadá spíš jako někde v předsíni: vedle spousty rozházených dětských bot stojí klec s dvěma křečky. Ze dvou tříd v přízemí se ozývá čeština i němčina. Za masivními dveřmi z přírodního dřeva si nalevo deset českých a deset německých dětí kreslí, napravo je na rozvrhu hudební výchova. Takový obrázek je teď v hartavské škole k vidění každý čtvrtek. A už za několik dní se němečtí prvňáci poprvé vydají do lavic v Hrádku. Společný vzdělávací projekt hartavské soukromé školy a hrádecké základní Lidická prozatím obsahuje jednou týdně společnou dvouhodinovku dvojjazyčné hudební, výtvarné a tělesné výchovy. Pokud vše půjde dobře, mohly by se osnovy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
