Náš Skot v Bruselu

Je to respektovaný, rázný muž s pevnou vizí, dobrými kontakty - a skotským přízvukem, silným jak poleno. Tak lze shrnout většinu komentářů v britských a světových médiích k nominaci britského ministra obrany George Robertsona na post generálního tajemníka Severoatlantické aliance - a dodat ono „cum grano salis“, jež bude novou tvář ve vedení NATO příští čtyři roky alespoň na poslech jasně odlišovat od ostatních.

Vždy „pravičákem“

Nový šéf NATO se narodil před 53 lety na poklidném hebridském ostrově Islay, známém výrobou kvalitní jednosladové whisky, a jeho přízvuk zůstává na britské politické scéně kuriozitou. Na politickou dráhu se dal velmi brzy, westminsterské angličtině se tedy mohl dávno přiučit. Už ve svých 29 letech se dostal do vedení skotské Labour party a o dva roky později zasedl jako poslanec v londýnské Dolní sněmovně. Zanedlouho se stal stranickým mluvčím přes obranu. Mezi labouristy však vždy patřil k pomyslné „pravici“: nekoketoval s pacifismem či protijadernými postoji, o vojenské záležitosti se naopak vždy živě zajímal. Nyní to doložil příslušník britské generality, kontradmirál Richard Cobbold: "Když jsem jako mladý důstojník pracoval na ministerstvu obrany, jeden kolega mi tehdy řekl, že se právě vrátil ze schůzky s opozičním mluvčím ve věcech obrany, který se jmenuje George Robertson. Kolega si ho velmi pochvaloval. Je prý dobrý, vyzná se v problematice, dokonce má i představu o tom, jak funguje vojenské námořnictvo. A to…