Obrovský stožár s vrtulí trčící k nebi u Božího Daru je k nerozeznání od stejného monstra kousek dál za česko-německou hranicí. Na rozdíl od své německé kolegyně se však božídarská větrná elektrárna netočí. „Je to nestydatost, že se něco tak užitečného u nás nevyplácí,“ komentuje situaci ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Před chvílí sem dorazil v koloně úředních aut na obhlídku. Důvod je prostý: Boží Dar už totiž několik let platí za průkopníka čisté energie. Mimo to se lze ve zdejším kraji přesvědčit o tom, že šetřit přírodu není v Česku ani deset let po revoluci žádný med.
Volejte Grégrovi
Ve srovnání s jižními a západními sousedy patří Česká republika ke skanzenům centrální socialistické energetiky. Bez ohledu na dnešní šetrné trendy vyspělého světa zde stále ještě vládnou energetické monopoly, zisky z prodeje elektřiny se utápějí ve stavbě nepotřebného Temelína a šetření energiemi se považuje za zcela okrajový jev. Při životě ho udržuje pouze nadšení několika osvícených podnikatelů a starostů. To je ostatně i případ Božího Daru.„Naše silnice nejsou nejlepší, jejich opravu ale nevidíme jako prioritu. Tou se pro nás staly ekologické programy,“ vysvětluje starosta Jan Horník (ODA, 45 let). Obec postupně zateplila své domy, na vytápění a ohřev vody nakoupila sluneční kolektory a tepelná čerpadla. Že nešlo o nijak bezhlavou transakci, ukazují dnešní propočty: ve zdejších drsných podmínkách (topná sezona je deset měsíců v roce) se vydané…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
