O korupci a děvčatech na pražské fakultě

České univerzity jsou do té míry ideálním prostředím pro korupci, že je lze srovnat s obchody se zeleninou v předlistopadovém Československu. Mají monopol, prodávají nedostatkové zboží a jejich zaměstnanci jsou relativně špatně placeni. O trestném činu korupce se však obvykle nemluví nahlas, protože, jak známo, při ní obvykle získávají obě strany. Proto vzbudil takový ohlas komentář, který do květnového čísla časopisu Babylon napsal student druhého ročníku pražské právnické fakulty Viktor Tichý. Budoucí právník totiž obvinil zaměstnance fakulty právě z korupce, a dokonce ze sexuálního vydírání studentek.

Tichému se nelíbí na fakultě celá řada věcí. Přijímací zkoušky prý dostatečně nerozlišují mezi dobrým a špatným adeptem: otázky totiž bývají nejasně formulovány. Objektivní údajně nejsou ani semestrální zkoušky na fakultě. Stejný předmět totiž vedou různí pedagogové a každý zkouší jinak. Studenti se proto snaží vyhnout učitelům, kteří „vyhazují“. Cestou je podle Tichého podplácení sekretářek některých kateder, které vědí, jaký profesor kdy zkouší. Ke studentům se podle článku v Babylonu přistupuje jako k „mase, která přece něco musí vytrpět, a za to, že to přetrpí, bude pohádkově bohatá, takže co si tady má kdo vyskakovat“. Nejsilnějším důkazem mají být různé druhy korupčního chování pedagogů při zkouškách: „Některé příběhy jsou veselé, např. co se sexuálních hrátek týče, z jiných jde spíše mrazivý chlad (konkrétní postupy, jak na to, plus ceník).“

Fakulta na obvinění reagovala rychle. „Ihned po přečtení jsem šel na studijní, aby mi vyhledali podklady ke studentu Tichému, ale v druhém ročníku nikdo takový není,“ popisuje své první kroky tajemník Oldřich Říha. A tím také byla věc pro fakultu vyřízena. Když nebylo možné autora předvolat, smetl děkan Dušan Hendrych problém ze stolu. I když článek pověst fakulty poškodil, opravu od časopisu Babylon její vedení požadovat nebude. „Proč bych se tím měl zabývat? Když se autor nepodepsal, je to všechno lež,“ vysvětluje Hendrych.

Při konkrétní debatě ale děkan tak rezolutní není. Kategoricky odmítá kritiku přijímacích zkoušek (za šest let si nikdo nestěžoval) i tvrzení o korupci pedagogů. V případě sekretářek ovšem připouští, že na stížnostech něco být může: „Možná, že to je pravda. Lidé jsou různí, ale za ty peníze, za které to dělají, bych nesehnal náhradu. Nejsou to špatné ženské. To, že jim někdo nese bonboniéru, může být myšleno jako galantnost. Jako právník bych to nemohl klasifikovat jako korupci. Vždyť ony jsou někdy jako jejich mámy. Možná, že někomu za nějaký dárek vyhoví, ale to je mám za to vyhodit? To není starost vedení fakulty, ale kateder.“

Děkan Hendrych překvapivě nevylučuje ani možnost sexuálního obtěžování: „Nejsem tu tak dlouho, ale ti, co jsou tady déle, asi potvrdí, že docházelo ke kontaktu asistentů s děvčaty. Ale víte, nikdy to nepřesáhlo nějakou mez.“ Na otázku, o jakou mez obvykle jde, odmítá děkan odpovědět.

Rektor Karlovy univerzity a bývalý děkan její Právnické fakulty Karel Malý na obvinění své domovské školy z korupce reaguje jen stručným faxem: k „pomluvám“ v časopise Babylon se nechce vyjadřovat, protože jde o anonym a případné šetření je záležitostí fakulty. Šéfredaktor Babylonu Petr Placák připouští, že autor psal pod pseudonymem, za redakčním komentářem ale stojí. „Podle reakcí, které máme od studentů, byl článek naopak příliš měkký,“ říká rozhodně. Nechce ale zveřejnit ani autory ohlasů, protože by jim tím mohl ve škole ublížit.

Náhodně oslovení studenti odpovídají stejně. Údaje z článku potvrzují, dokonce uvádějí konkrétní příklady, svá jména však nechtějí zveřejnit a nikomu prý nic hlásit nebudou. Nejvyšší představitel studentů na fakultě, místopředseda akademického senátu Ludvík Matoušek, také připouští, že leccos v článku je pravdivé: „Například popis postupu sekretářek. Jsou tu i profesoři, kteří nedokážou slušně komunikovat se studenty, protože mají trošku zastaralé myšlení.“ Slyšel prý už několikrát i o sexuálním obtěžování. Pro úplnost ale dodává, že na škole je i mnoho výborných profesorů v čele s děkanem. Anonymovi studentský funkcionář Matoušek vzkazuje: „On ani další by se neměli bát stát za svým obviněním, vždyť z nich budou advokáti, možná soudci. Právě oni budou hájit pravdu.“ On sám s tím nemůže nic dělat pouze z toho důvodu, že nemá v ruce konkrétní důkazy.