Měnová unie v prvním ohni

Nebýt konce války, nejdůležitější zprávou uplynulých dvou týdnů by byl relativně strmý pokles kurzu eura vůči americkému dolaru. Souvisejí s tím i nepříliš příznivé vyhlídky německého hospodářství a potíže italské vlády s rozpočtovou disciplínou. Pozornost, kterou většina evropských médií poklesu eura věnuje, svědčí o tom, že tentokrát nejde jen o zcela zanedbatelný tržní výkyv, ovlivněný panikou či špatnou náladou obchodníků s měnami.

Dvanáct procent dolů

Od svého zrození 1. ledna letošního roku pokleslo euro z kurzu 1,18 vůči dolaru až na 1,02, tedy o celých třináct procent. Nejprudší pokles se odehrál právě v posledních dvou týdnech a ekonomové navíc očekávají další oslabování.Pro přesnost: nejde o negativní zprávu. V životě platí, že všechno špatné je k něčemu dobré, a v ekonomii je tomu tak dvojnásob. Ekonom vcelku chladně kalkuluje náklady a výnosy, respektive pro a proti u každého rozhodnutí, a činí tak u každého důležitého finančního či ekonomického pohybu. Vývoj kurzu měny je v tomto ohledu téměř ukázkový.Pokles kurzu měny je nepochybně politický problém, protože voliči v západoevropských demokraciích ho vidí neradi a dokážou to dát politikům zřetelně najevo. Politici si za to ostatně mohou sami, protože s udržením kurzu měny často a také zbytečně spojují svou budoucnost. Občané „eurolandu“ zkrátka pád eura těžce nesou, protože si připadají ve srovnání s Američany chudší.Pokles eura ale zlevňuje produkty vyrobené v „eurolandu“ na…