Od poloviny 80. let tvořila Francie v západní Evropě nezáviděníhodnou výjimku: v rámci jejího demokratického systému se obdivuhodně dobře dařilo extrémní pravici, jejímž vyhlášeným cílem bylo nastolení autoritativního režimu. Při podpoře 15 % voličů je proto rozpad Le Penovy Národní fronty (Front National, FN), který nastal těsně před Vánocemi, nejdůležitější událostí na francouzské politické scéně loňského roku.
Z hrdiny zrádcem
Fakta jsou dnes známá. Latentní spor mezi zakladatelem strany Le Penem a jeho pravou rukou, organizačním tajemníkem Bruno Mégretem, vyvrcholil 5. prosince na „národní radě“ (ÚV) strany. Lepenovské politbyro prostě pozastavilo členství několika megretovským členům národní rady, a tím zvrátilo většinu v tomto orgánu.Od tohoto dne sleduje překvapená a zároveň pobavená televizní veřejnost nezvyklý seriál, kde se představitelé stejného politického hnutí v médiích navzájem označují za kašpary, zrádce, ubožáky a zaprodance. Zatímco si totiž demokratické strany dokázaly vytvořit regulující mechanismy pro střet individuálních zájmů svých politických představitelů, na „vůdcovské“ zásadě stavěná FN na to ani nepomyslela. A tak se dnes mezi „frontovci“ vylučuje, obestavují se účty, svolávají trucsjezdy, vedou soudní pře a nadává se v televizi. Střet mezi Le Penem a Mégretem přitom probíhá na více úrovních a zbraně nejsou rozdané rovnoměrně. Výsledek je proto stále na vážkách.
Brutus a Caesar
Pro veřejnost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
