Nachyl uši k slyšení

Donekonečna se omílá, že je Senát pojistkou demokracie, že když lidé špatně zvolí do sněmovny, mohou to postupně napravovat. Stejně často se mluví o tom, že je horní komora zbytečná a že nepřesvědčila. Lidé ale mají zřejmě celkem jasno, protože právě Senát použili ve volbách k tomu, aby oběma aktérům „opozičního“ svazku ČSSD - ODS vzkázali, že na jejich fintu nepřistoupili. To by ovšem těžko mohli udělat, kdyby jim k tomu nedala příležitost čtyřkoalice.

Mobilizujte, vy zbabělci

Po červnových volbách a po slavném ujednání tzv. paktu stability mezi Klausem a Zemanem se lidovci i unionisté stali jakoby zbytečnými přívěsky politické scény, od nichž se už v budoucnu nedá nic kloudného čekat. Senátní volby jim ale daly šanci narušit ujednání slibující Česku systém dvou smluvně provázaných a u vesla se čas od času střídajících partají. S úmyslem rozbít tuto smlouvu ostatně čtyřkoalice vznikla a nutno říci, že Luxovi a Rumlovi nic jiného rozumného ani nezbývalo. Z tohoto pohledu nebylo partnerství mezi ODS a ČSSD ukázkou dokonalé taktiky. Skalní příznivci obou stran je možná přijali, ale se zaťatými zuby. Pro ostatní voliče se čtyřkoalice stala možností, jak volit sice negativně, ale bez výčitek svědomí. ODS navíc vehnala řadu voličů do náručí čtyřkoalice tím, jak drze a de facto pohrdavě chtěla lidi znovu utáhnout na už jednou použité nudli. Občané možná skousli opoziční smlouvu, ale podruhé „mobilizovat“ už byla trochu silná káva. Miloš Zeman sice…