Jak se žije v důchodcovském ráji

Trest smrti a automatické zvyšování důchodů podle inflace. Žádné NATO, cizinci ven, zrušit Senát. A taky finančně podpořit mladé rodiny s dětmi. To není náhodná kompilace programových cílů českého politického suterénu. Pár podobných tezí stačilo straně Důchodců za životní jistoty k tomu, aby se její volební preference stabilně přehouply přes pětiprocentní hranici a v posledním průzkumu agentury Sofres-Factum dosáhly dokonce téměř devíti procent.

Při rozhovoru se stranickými špičkami, které ze všeho nejvíc připomínají dobromyslné usměvavé kmety, musí pozorovatele nutně napadnout jedna otázka: jak asi vypadají jejich voliči?

Posedíme, zazpíváme

Vlčí Habřina se na první pohled neliší od většiny českých vesnic. Prodejnu ve stylu „akce Z“ sice nedávno zavřeli, ale přímo naproti si jeden z místních podnikavců otevřel konzum. Občanský komfort doplňuje sešlá hospoda otevírající v pět odpoledne a žlutá telefonní budka na návsi. Dvakrát za den sem zajíždí autobus z nedalekých Pardubic. Starší domy se mísí s charakteristickými „moderními“ vilkami sedmdesátých a osmdesátých let. Přesto je třísethlavá obec něčím výjimečná: před dvěma lety tu pro DŽJ hlasovala pětina voličů, a Habřina se tak stala baštou seniorské politiky. (V celostátním měřítku důchodci tenkrát obdrželi pouhá tři procenta hlasů, která ovšem Miloši Zemanovi chyběla k definitivnímu pokoření Václava Klause.)

Vysvětlení úspěchu může být zřejmě jediné: do ospalé nudy polabské vísky…