Kulturní Evropou obchází strašidlo kultů. Takto a podobně v poslední době bijí na poplach kulturní redakce velkých evropských deníků. Na mysli mají povážlivý ústup vážně myšleného umění, které by tvůrci předváděli publiku takříkajíc „naostro“, bez záchranných sítí ironie a vykladačského eskamotérství. Na místo umělců staré školy se tlačí „kultovní postavy“. Tak jsou alespoň stále častěji označovány produkty šikovné manažerské manipulace.
Ještě neuplynulo mnoho času od experimentů jednoho hamburského manažera, který se pokusil využít vlny rodícího se retra 70. let a zorganizoval koncertní šňůru skupinám dávno zapomenuté popmanie a la Sweet, Bay City Rollers a Suzi Quatro. Čin vskutku revoluční. O turné pohaslých hvězd byl napříč generacemi velký zájem a jediným důvodem, jenž manažerovi zabránil v budování trvalé živnosti, byla, jak sám uvedl, tělesná opotřebovanost.
Džin manipulace však již byl z lahve vypuštěn. Na pořad dne se brzy dostavilo mediální šlechtění banality. Neskutečné se, slovy Bohumila Hrabala, začalo stávati skutkem a kulturní autority se povětšinou nezmohly než na demonstrativní vyjadřování nesouhlasu a opovržení. Nic lepšího si novodobí Frankesteinové - tvůrcové i monstra - nemohli přát. Švanda byla ještě větší. Do kulturního, či spíše mediálního ringu tak proti sobě např. nastupovali hudební kritici a sexy hvězdy, jako třeba francouzská „hvězda“ Lola Ferrara, které v sobě kromě odhodlání zvětšit si obvody kolem ňader na více než jeden metr…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
