Švýcarská lékařka Marianne Regardová, šéfka neuropsychologického oddělení univerzitní kliniky v Curychu, a neurolog Theodor Landis objevili zajímavý vztah, který nazvali „syndromem gurmána“. Zjistili, že statisticky nepominutelná část pacientů, kteří utrpěli určité poškození mozku, začala inklinovat ke gurmánství. O celé věci informoval odborný list Neurology a popularizovanou formou pak hamburský týdeník Der Spiegel (č. 43/97).
Z komentátora kulinářem
Doktorku Regardovou přivedl k objevu syndromu gurmána případ jednoho švýcarského novináře. Tento muž až do svých 48 let „jedl, jen aby se nasytil“. Ve fazolových luscích neviděl labužnicky proslulé haricots verts, ale pouze obyčejnou zeleninu, a posezení v restauraci mu přinášelo méně radosti než práce v redakci. Vše se změnilo poté, co přečkal mozkovou mrtvici. Už v nemocnici, když se zotavoval z polovičního ochrnutí, si stěžoval na fádní stravu. Ve svém klinickém deníku se pak začal květnatě rozepisovat o boloňských špagetách, roštěnce, srnčích řízcích, skopové pečeni na datlích a o kuskusu s mátou po marokánsku.
To se ještě dalo vysvětlit jako podvědomý protest proti uniformitě nemocniční stravy. Jenže dotyčný novinář nepřestal s požitkářstvím ani po svém propuštění. Právě naopak. Hovořil převážně jen o jídle a pití a nutil manželku, aby mu připravovala exotické lahůdky. Když se pak vrátil do práce, rezignoval na místo politického komentátora a začal psát kulinářské sloupky.
Doktorku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
