Hospodářská politika české vlády již delší dobu spočívá především v sérii krátkodobých opatření, pro která si jejich tvůrci vymysleli příznačné pojmenování balíčky. Náhle rozpoznané či naskytnuté problémy se řeší narychlo sestavenými opatřeními, jako byla například dovozní depozita. Následky jedněch balíčků se pak napravují pomocí balíčků jiných. Taková ekonomická politika vlády však - pro leckoho možná překvapivě - není žádným českým specifikem: praktikuje se téměř na celém světě. Nabízí se tudíž otázka, jak se vůbec může světová ekonomika s takovými zásahy vyrovnat. Představa, že by nemoc léčil každý den jiný lékař s přesně opačnými léčebnými metodami, je dosti děsivá. Skutečnost je ale až překvapivě pozitivní.
Dědictví krize
Je známo, že reálný národní produkt Spojených států rostl za posledních více než 100 let průměrně o 3 % ročně. A zkusme si představit, kolik různých balíčků se za tímto stoletým vývojem skrývá. Jinými slovy: statistika jasně říká, že z jakékoli dočasné nerovnováhy se ekonomika vrací zpět k tříprocentnímu trendu. Co nás ale na tomto faktu zajímá nejvíce, je skutečnost, že odchylky národního důchodu od jeho trendu jsou daleko méně důležité než trend sám (viz graf). Až na jedinou výjimku: hospodářskou krizi třicátých let.
Lord Maynard Keynes a většina ekonomů té doby se domnívali, že nastal konec průmyslové revoluce hospodářského růstu. Nic takového ale nepřišlo a není nejmenší důvod se domnívat, že by něco podobného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
