Arabské státy se mnohokrát pokoušely o větší či menší kroky vzájemné integrace. A byť tradiční rivalita každý z těchto pokusů zmařila (kdo si dnes vzpomene na Sjednocenou arabskou republiku, poněkud bizarní federaci Egypta, Sýrie a Jemenu z let 1958–61), stále se objevovaly pokusy nové. Nyní se mluví spíše o společném trhu než o federaci a ve hře nejsou jen státy arabské, ale i muslimské.
V polovině června spatřilo v Istanbulu světlo světa uskupení osmi nejlidnatějších islámských zemí, skupina D-8 („rozvojová osmička“), jež zahrnuje Turecko, Egypt, Nigérii, Indonésii, Írán, Pákistán, Malajsii a Bangladéš. O něco později byla v syrském přístavu Latakia přijata Damašská deklarace, podle níž mají úzce spolupracovat Egypt, Sýrie a šest zemí Rady spolupráce v Perském zálivu: Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Katar, Omán a Spojené arabské emiráty.
Výsledky, ne summity
Necmettin Erbakan začal ihned po nástupu do úřadu tureckého premiéra pracovat na uskutečnění svých panislámských idejí a posledním jeho velkým činem, než odstoupil, byla zakládající konference skupiny D-8. Mnozí podotýkají, že summit D-8 byl vlastně velkou kampaní Erbakana, aby tureckým muslimům ukázal, že jejich země se stala pod jeho vedením centrem islámského světa. Nicméně zástupci 800 milionů lidí jednali v Istanbulu o zcela pragmatických otázkách - o finančnictví, ustavení jednotných obchodních institucí, výměně technologií, spolupráci v oblasti turistiky… Schváleno bylo na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
