Překvapení prvního kola francouzských parlamentních voleb se změnilo 1. června ve fiasko pravice. Pochybnosti vyvolalo už samo rozhodnutí Jacquesa Chiraka vyhlásit předčasné volby (viz Respekt č. 21/97), které šlo ještě logicky vysvětlit: před jistou porážkou v řádném termínu za rok se prezident rozhodl pro stále možné vítězství dnes. Vysloveně však udivilo Chirakovo absurdní zdůvodnění tohoto kroku (chtěl „zeštíhlit vlastní parlamentní většinu“). A kde selhává rozum, nastupuje často satirická zkratka. Ve francouzských televizních gumácích minulý týden říkala kulatá postavička Helmuta Kohla udiveně svému dlouhému francouzskému protějšku: „Víš, Jacquesi, i u nás občas někdo dostane chuť zaskákat si s padákem. Jenom si nezapomene ten padák vzít!“
Euro ano, ale…
Vítězství socialistů ve Francii je událostí především z hlediska evropské integrace. Proto také někteří z partnerů Francie neváhali vyjádřit své obavy nad budoucí politikou jednoho z pilířů Evropské unie. Jaká překvapení tedy můžeme očekávat od nové francouzské vlády?
Přes zamlžený obraz dnešní Francie tu je několik základních faktů, které lze z pohledu evropské integrace považovat za uklidňující. Francie vždy byla jedním z hnacích motorů sjednocování a této aktivní role se rozhodně nechce vzdát. V zemi je také hluboce zakořeněn zvyk obracet se ke světu jedním hlasem. Potvrdilo se to během „spoluvlád“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
