Na severozápadním okraji Budapešti stál několik desetiletí pomník sovětského vyjednavače Ostapenka, který tragicky zahynul při obléhání města v roce 1945. Umělec jej zvěčnil v poněkud nevšední póze. Voják vypadal, jako by tančil kozáčka s vysoko zdviženou levou nohou. Lidé říkávali, že až ji položí na zem, bude to konec Maďarska. Dnes, přesně dva roky po nástupu zdejší levice k moci, Maďaři říkají: je to konec Maďarska.
Dva světy v jednom městě
Čím jsou pro Vídeň Graben, tím je pro Budapešť ulice Váci, jejíž nejreprezentativnější část se prostírá mezi Alžbětiným mostem a Vörösmartyho náměstím. Obchodnická dráha Vácské ulice začala právě na tomto náměstí. Nežli dostalo jméno po velkém maďarském básníkovi, neslo německý název Schneider Viereck, přeložitelný jako čtyřúhelník ostrých mužů. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se zde totiž usadili čtyři podnikaví Rakušané. Krejčí stříhal látky, chirurg řezal pacienty, bankéř utínal úroky a advokát holil své klienty. Dnes už po nich není ani památky, avšak ve zdejším obchodním domě Luxus stojí pár nejlevnějších pánských ponožek 500 forintů (1 Kč je asi 5 Ft), tedy dvakrát více než v jiných stejně honosných obchodech v centru města. Na Váci je ostatně všechno dražší, což je zcela pochopitelné, neboť i nájmy za prostory k podnikání jsou vysoké většinou přesahují 50 marek za metr čtvereční.Paní Ilona Szabó z obchodního referátu čtvrti Vnitřní město - stejně jako nikdo jiný z magistrátu - není s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
