Profesor JAROSLAV KOUTECKÝ (73) se narodil v Kroměříži. Za války pracoval v Chemickém ústavu firmy Baťa. Roku 1948 ukončil na Karlově univerzitě studium teoretické fyziky, hned poté (1948–49) byl nasazen v táboře nucených prací na Kladně. Později se mohl vrátit k výzkumu: nejprve v podnicích, od roku 1952 v Ústavu fyzikální chemie ČSAV. Po emigraci (1969) působil jako profesor Yeshiva University v New Yorku, od roku 1973 je profesorem na Freie Universität v Berlíně. Získal dvě čs. státní ceny (1954 a 1965), čestné doktoráty od francouzské univerzity v Remeši (1978) a kanadské univerzity ve Waterloo (1980). Je čestným členem Učené společnosti ČR, byl prvním předsedou Grantové agentury Akademie věd ČR (1990–93), dnes je členem akreditační komise české vlády a hodnotitelského grémia Akademie věd (AV).
Před třemi lety upozornila komise OECD na pochybnou úroveň české vědy a vysokého školství i na to, že odborná veřejnost nemá zájem s tím něco dělat. Jaké jsou vaše zkušenosti s tuzemským výzkumem a univerzitami?
Pracuji v akreditační komisi, která hodnotí úroveň vysokých škol. Komise naši práci chválí, ale podle mého soudu je příliš mírná. Nejhorší svědomí jsem měl při hodnocení malých univerzit v Plzni, Zlíně, Ostravě a Budějovicích. Tam je úroveň zčásti špatná a lidé často politicky podivní. Všude najdete až čtvrtinu učitelů, kteří vůbec nejsou schopni učit. S tím se nakonec netají i lidé na školách. Ale kde chcete najít…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
