Koncem minulého měsíce nabrala slovenská politika tempo, při kterém se tají dech. Na jedné straně výbuch automobilu Roberta Remiáše, oznámkovaný opozicí jako politická vražda, a granát, který rozmetal alfu romeo maďarského předáka Bély Bugára, na straně druhé cesta Mečiarových poradců do Moskvy a jejich rozhovory s tamní politickou elitou o slovenské neutralitě. Vedle toho volba předlistopadového aparátčíka a znalce Marxových spisů Jozefa Migaše do čela druhé největší opoziční strany SDď, volání šéfa křesťanských demokratů Jána Čarnogurského po nové antikomunistické revoluci a ironický vykřičník v podobě pásku, který zaznamenal vulgární rozhovor ministra vnitra (udovíta Hudeka a ředitele tajné služby Ivana Lexy o tom, jak zakrýt stopy únosu prezidentova syna. Už jen docela na okraji zpráv stojí takové maličkosti jako vyhazov neposlušných novinářů z televize, korupční skandály, protivládní vystoupení vědců, univerzit a občanských sdružení atd. atd.Hovoří se o tom, že Slovensku hrozí diktatura nebo revoluce. Pořád však existuje naděje, že jde u našich východních sousedů jen o neškodné dětské nemoci mladého státu. Správnou verzi se dozvíme, až krize skončí, což může být za týden nebo za pár měsíců. V každém případě se ale horkokrevní Slováci připomínají právě v době čtvrtého výročí posledních federálních voleb, při kterých byly nároky bratislavských nacionalistů tématem číslo jedna. Tehdy všechno skončilo rozdělením republiky, dnes se objevuje nová hrozba: co když hranice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].