Zatímco dřív jsme se na problém bezpečnosti různých technologií dívali především jako na metodiku ochrany člověka před potenciálními škodlivými vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem! Těmito slovy komentoval situaci několik měsíců po černobylské katastrofě jeden z otců sovětské jaderné energetiky akademik Valerij Legasov, který od počátku května 1986 řídil záchranné práce v Černobylské jaderné elektrárně (ČJE) i jejím okolí. Slova tohoto odpovědného, čestného a statečného muže jsou dnes spolehlivě zapomenuta.ČJE je dodnes jedním z největších dodavatelů elektrické energie pro celou Ukrajinu, tedy zemi s 52 miliony obyvatel a rozlohou srovnatelnou s Francií. Warren Christopher během své nedávné návštěvy v Kyjevě znovu slíbil, že USA a světové společenství Ukrajině pomohou, aby do roku 2000 mohla těžce churavějící kolos uzavřít. Zatím však téměř nic nenasvědčuje tomu, že by se elektrárna měla zastavit.
Podobnosti s Titanikem
Cesta třicetikilometrovým uzavřeným pásmem, na jehož hranicích trčí tabule s případným názvem Zóna odcizení, je skličující a připomíná slavný Tarkovského film Stalker: silnice protíná liduprázdné vesnice, míjí opuštěné školy, kulturáky, zemědělské komplexy, odsouzené k pomalé zkáze.Samotné bývalé okresní město Černobyl, na jehož místě existovala první osada údajně již na přelomu 7. a 8. století žije dodnes v režimu katastrofy: rodinné domky jsou prázdné, kdežto čtyřpatrové domy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
