Dvacátý březen 1996 byl jedním z předělů v dosavadní historii bosenské války. Do tohoto dne se jednotlivé armády stáhly z území, které jim podle daytonské dohody nepříslušelo. Právě tato skutečnost dělá z Daytonu vůbec první dodrženou smlouvu o územním rozdělení Bosny a Hercegoviny od února 1992, kdy se o této otázce poprvé jednalo.
Mapa podle politiků
To neznamená, že právě realizované rozdělení je tím nejlepším z možných. Příliš silně se v něm odrážejí lokální zájmy sousedních států - Srbska a Chorvatska. Problematické je už samo základní rozdělení v poměru 51:49, které je rozhodnutím čistě politickým, bez opory například v etnické skladbě země. Srbský prezident Slobodan Miloševič na jednáních v Daytonu přenechal bosensko-chorvatské federaci většinu Sarajeva, ale zato si pojistil hranici se Srbskem na Drině a Sávě. Prozatím nelze očekávat, že by se do těchto oblastí vrátil jediný Muslim, ačkoli právě oni zde před válkou ve většině míst tvořili většinu. Muslimové se nevrátí se ani do míst svého největšího utrpení, do Srebrenice a Žepy.Podobnou nárazníkovou zónu podél bosensko-dalmatských hranic získal chorvatský prezident Franjo Tudjman výměnou za oblast Posáví, obilnici Bosny, kde měli před válkou většinu Chorvati.Největší pozornost ze všech neuralgických bodů přitáhlo hlavní město. Okrajové části Sarajeva, násilně na počátku války posrbštěné vyhnáním muslimské většiny, se vrátily pod svrchovanost ústřední vlády. Nebudou však smíšené, jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
