Sen o multikulturní Bosně představoval dlouhá léta opěrný bod pro ty, kdo nechtěli nad balkánskou tragédií jen mávnout rukou. Před válkou se v této zemi jako jen málokde v Evropě prolínala čtyři různá etnika, vyznávající čtyři různá náboženství (kromě dvou křesťanských a muslimského tu byli i židé). Zvlášť ve větších bosenských městech byla na každém kroku cítit malebná kulturní všehochuť, jež sentimentálně založenému českému návštěvníkovi mohla připomenout česko-německo-židovskou Prahu z přelomu století. Záchrana této malebnosti byla považována za naprostý imperativ.Vzhledem k tomu, že pouze vedení bosenských Muslimů bylo odhodláno tuto všehochuť hájit, se sympatie těch, kteří se tímto imperativem cítili být osloveni a kteří v soužití lidí vidí určitý smysl, po vypuknutí války nutně přiklonily právě na stranu bosenských Muslimů. Okolnost, že v případě Muslimů navíc šlo o oběti genocidy, tyto sympatie jen posilnila.Z tohoto zpočátku opodstatněného snu se dnes ovšem musíme probudit. Po posledních událostech v Srby předávaných částech Sarajeva (muslimské bandy zde za nečinného přihlížení Izetbegovičova vedení brutálně vyhnaly ty Srby, kteří uvěřili slibům, že se jim nic nestane, pakliže zůstanou) je jakákoliv idealizace multikulturních ambicí sarajevské vlády zbytečná.
Hříchy nejen válečné
Fakt, že v Izetbegovičově Sarajevu, hájícím navenek soužití a toleranci, sílí netolerantní hlasy, je znám už léta. Zatím byl však připisován na vrub válečným…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
