V polovině loňského roku vláda oznámila úmysl co nejdříve privatizovat státní podíly ve strategických podnicích jako jsou hutě, ČEZ, chemický průmysl, a především banky. Šlo v první řadě o politickou deklaraci, neboť v praxi se od té doby příliš nestalo. Není sice například pochyb, že privatizace bank je krokem potřebným a rozumným, současně je ale třeba zdůraznit, že o takto důležité věci musí být rozhodováno s rozmyslem a zodpovědností. A zamyslíme-li se podrobněji nad možnými způsoby takové operace, zjistíme, že vládou deklarovaný úmysl nelze zatím až tak lehce realizovat.
Mocní hráči
Diskusi na téma „doprivatizace“ velkých bank před necelým měsícem zahájila ODA, když ministr Vladimír Dlouhý vystoupil s ostrou kritikou našich kamenných bank a především jejich vztahu k drobným podnikatelům. Náš nejpopulárnější politik v této souvislosti vyslovil názor, že řešením je co nejrychlejší otevření se bankovního sektoru zahraniční konkurenci a co nejrychlejší privatizace nynějším velkých bankovních domů. Jakým způsobem „doprivatizovat“ banky jsme se ale už nedozvěděli. Na Dlouhého vystoupení pak navázali i další představitelé ODS: Jan Kalvoda varoval, že „bez reforem nás čeká bankovní socialismus“, a stranickou linii podpořili i šéf FNM Roman Češka či ministr privatizace Jiří Skalický. ODS v této věci zatím tajuplně mlčí, nicméně jedno je už jisté: privatizace velkých kamenných bank se brzy stane jedním z nejžhavějších politických témat.Důvodů je hned…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
