Hamletova redukce

Ne, teď už vážně. Proč vlastně žít? Počasí je ohavné, život ztrpčuje vlezlá zima a neustávající déšť. Noviny obsahují jen předpovědi, návody a reklamy. To, co vidíme odpoledne na vlastní oči, zabaví cenzura jménem informace. A k tomu hrozí vážné nebezpečí, že fialová saka vyjdou z módy docela. To přeci jen tak nemůže projít! Politika je divadelní představení, co se děje na jevišti, nevědí však zcela přesně ani primadony, ke všemu docela schází nějaký slušný děj. Divadelní kusy přinášejí zase pouze obrazy sebe sama. Obrazy naopak, zdá se, neodrážejí mimo novinových zpráv vůbec nic. V literatuře nevíte, kam se schovat před pomluvami a výklady, jak tomu správně porozumět. Doma se neschováte před budíkem a televizí, venku před úspěchy překupníků s ohrnutými rukávy sak. Věda vynalezla jídla tak půvabná, že vzbuzují neustále chuť k jídlu, na druhé straně jsou tak lehká, že můžeme konzumovat neomezeně. Církevním hodnostářům rostou kopyta a rohy. Státní ústav filozofie také slaví úspěchy, brzo se o nich dozvíme více. Více než mor nás sužují úřady a jiné instituce. Všichni společně odkládáme skutečný život na pozdější dobu, do důchodu, spíše se bude žít až po smrti. Copak je tohle všechno nějaký život? Žijeme v převratné době!

I.

Od sedmnáctého století, po upálení Giordana Bruna roku 1600, přestává být postupně všehomír odvozován z obrazu člověka. Představa světa jako živého organismu, který je s člověkem propojen silami a analogiemi, na něž je…