K čemu ještě potřebujeme koalici

Hlavní událostí české politické scény se v uplynulých čtrnácti dnech stal zinscenovaný skandál kolem Bezpečnostní informační služby a ODA. Tentokrát však ani premiér nemohl tvrdit, že jde o kampaň uměle nafouknutou novináři. Palcové titulky si totiž svými výroky vyráběli politici sami. Dík tomu však ustoupila do pozadí diskuse kolem momentálně nejdůležitějšího vládního úkolu: reformy systému sociálního zabezpečení. Přitom podíváme-li se na poslední prohlášení čelných představitelů vládní koalice, nemůže nám uniknout, že naděje na přijetí dvou stěžejních zákonů, které ji mají odstartovat, je velmi malá. Jde přitom o věc, která se zásadním způsobem dotkne každého občana a jejíž splnění či nesplnění by mělo významně ovlivnit rozhodování voličů v příštích parlamentních volbách.

Není kam ustoupit

Obě vládou schválené normy, zákony o důchodovém pojištění a sociální podpoře, mají v dlouhodobé a střednědobé perspektivě významně ulevit státnímu rozpočtu a tím i kapsám daňových poplatníků. Jejich přijetí by se mělo stát i důležitým liberalizačním impulzem. Fakt, že jde o zákony, které se dotýkají sociální oblasti, však současně znamená, že při hlasování ve Sněmovně nelze spoléhat na stranickou disciplínu poslanců vládní koalice. Pokušení osobních a rodinných zájmů budou totiž mnozí poslanci jen těžko odolávat.V Lidových novinách z 21. ledna a obdobně v následné televizní debatě dal předseda KDU-ČSL Josef Lux jasně najevo, že se jeho strana hodlá v…