Za školu se bude platit

Česko obchází strašidlo. Strašidlo nového vysokoškolského zákona. Zatímco to, které kdysi obcházelo Evropu, budilo obavu a respekt, jeho mladší kolega obchází v tichosti a budí spíše rozpaky. Neprávem. Obě mají cosi společného: schopnost ve jménu vyšších cílů omezit svobodu jednotlivce. Jak na to jde první strašidlo - komunismus -, už ukázala praxe. Co dokáže druhé, lze zatím jen tušit.

Jak se nový zákon projeví na školách, vcelku víme: přesun rozhodování ze škol na ministerstvo, zrušení téměř všech pravomocí volených akademických senátů, omezené zastoupení studentů v samosprávných orgánech i jmenování (a odvolání) děkanů a rektorů shora (místo dnešní volby zdola) přiblíží situaci ke stavu před rokem 1989. Z hlediska společnosti však bude mít zásadnější vliv zdánlivě nevinný technický detail - zavedení školného. Když se dnes diskutuje o jeho úskalích, pak především o tom, zda nezabrání studiu nadaným jedincům z chudých rodin. Archetypální představa chudičkého génia, jenž si nemohl dovolit vystudovat a nyní zametá chodníky (místo aby hledal lék proti rakovině), patří sice spíš do červené knihovny, ovšem vhodně podána může snadno oslovit voličstvo určité politické orientace. Také však odvádí pozornost od vážnějších úskalí zavádění školného.

Po roce 1989 jsme rychle přivykli osobní svobodě, právu a možnosti říkat a dělat to, co chceme a považujeme za správné. Proto nás udivuje, že ne všude je to samozřejmé. Ačkoli v právním řádu západních zemí jsou tyto…