Izrael po atentátu

Dopad události minulého týdne lze označit za trauma, jež nemá v historii Státu Izrael obdoby. Pamětníci se shodují, že šok, z něhož se izraelská společnost snaží vzpamatovat, nelze srovnat ani s kolektivní depresí před šestidenní válkou (1967), ani s traumatem pádu obranných linií na počátku války na Jom kipur v říjnu 1973. Pravice i levice samozřejmě interpretují okolnosti šokujícího atentátu různě. Shodují se však v jednom: psychologové budou ještě dlouho zkoumat plný dopad tragédie na psychiku izraelské společnosti.

Symbolem historie

Po celý týden vysílal izraelský rozhlas i televize pořady o Jicchaku Rabinovi. Z politika, který za svého života nebyl mimořádně populární, se stal přes noc mýtus, ale to za daných okolností nepřekvapuje. Rabinův životopis je v podstatě historií státu. Byl prvním ministerským předsedou, který se narodil v Izraeli. Již v šestadvaceti letech byl velitelem úderných jednotek Palmach ve válce za nezávislost (1948–49). Byl i náčelníkem generálního štábu v roce 1967 - vítězem nad spojenými armádami Egypta, Sýrie a Jordánska v šestidenní válce. Teritoria, kterých se Izrael v rámci mírových dohod s Araby zřekl (Sinaj ve prospěch Egypta, Západní břeh Jordánu ve prospěch Palestinců), jsou vlastně území, která dobyl vojevůdce Rabin.I Rabinova smrt má svou symboliku. Byl zastřelen v závěru mohutné demonstrace, jež se konala na telavivském Náměstí králů (mezitím přejmenovaném na Rabinovo náměstí) pod heslem "Za mír a proti…