Smíření na ašský způsob

Cesta k nedorozumění může být někdy dlážděna dobrými úmysly. Jako důkaz může sloužit kontroverze, kterou v česko-německých vztazích na komunální úrovni vyvolala v minulých dnech zdánlivě banální událost v Aši. Tamní radní letos prvního září obnovili pomník na památku cesty Edvarda Beneše přes Aš do exilu v roce 1915. Protesty radikálnějších krajanských sdružení ašská radnice předpokládala, a ty se také dostavily již před prvním září. Neočekávaná reakce však před čtrnácti dny přišla i z jiné strany: proti pomníku ostře vystoupil německý historik Rudolf Hilf, ašský rodák, čestný občan města a duchovní otec euroregionu Egrensis, v jehož rámci hraje Aš nezanedbatelnou roli. K Hilfovi se vzápětí připojila i prezidentka euroregionu Birgit Seelbinderová - sociální demokratka, která mimochodem ani sama není sudetská Němka.

Mír, nebo pomsta

„Každý Němec, a to nejen sudetský, musí chápat pomník Edvardu Benešovi jako úmyslnou provokaci,“ napsal profesor Hilf ve svém otevřeném dopise starostovi Aše Liboru Syrovátkovi (ODS). „Buď chceme mír - potom bychom se neměli vzájemně provokovat -, nebo souhlasíme ještě i dnes s pomstou, což má za důsledek, že tento pocit vzniká i u sudetských Němců. Aš by v tomto zlověstném směru neměla být předvojem.“ Hilfova slova znějí neobyčejně tvrdě, zvlášť když si uvědomíme, že jejich autor patří zřejmě mezi vůbec nejsmířlivější sudetské Němce. (Letos na jaře stál mimochodem i u zrodu petice českých a německých intelektuálů…