Nejvyšší hradní soud

Když na jaře letošního roku rozhořčil veřejnost postup soudů v případu sochaře Pavla Opočenského, zůstal prezident Havel k volání po milosti hluchý. „Počkám na rozhodnutí odvolacího soudu,“ řekl tehdy. Minulý týden v jiné ostře sledované záležitosti, procesu restaurátorky Marty Chadimové obviněné z padělání restitučních dokumentů, už tak trpělivý nebyl: jen několik hodin poté, co jí soud prodloužil vazbu, využil svého práva a zastavil její trestní stíhání. Vzápětí se především ze strany soudců - včetně předsedy Nejvyššího soudu Otakara Motejla - ozvala kritika. Prezident prý svým rozhodnutím zpochybnil celý soudní systém.

Až potud by se dalo říci, že obě strany udělaly, na co mají nárok. Prezident má ústavou zaručené právo nejen udílet milost, ale také „zmírňovat tresty a nařizovat, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“. Soudci zase mají - jako každý jiný občan - právo svobodně se vyjádřit k jakémukoliv prezidentovu rozhodnutí, a případně je podrobit kritice. S jakými argumenty a na jaké úrovni tak činí, je jejich věc. Z obou stran však zřejmě v rámci všeobecné nervozity během přestřelky zazněly poněkud neregulérní argumenty.

Předseda senátu Michal Hodoušek, který Chadimovou soudil, neovládl své jinak vcelku pochopitelné roztrpčení, a poněkud nedůstojně naznačil, že Havel osvobodil Chadimovou kvůli svým osobním vazbám na jejího manžela, kterého zná z dob disentu. Demagogickým a zavádějícím…