Velké chvíle železného muže

Přestože se nejslavnější odborový předák těchto dnů Jaromír Dušek podle vlastních slov cítí před televizní kamerou „jako na popravišti“, dokázal v TV pořadu Aréna zdánlivě nemožné: přes snahu pěti oponentů přesvědčil diváky o tom, že zamýšlená stávka na železnici byla opodstatněná. Jen několik hodin předtím se mu povedl další kousek: stal se prvním odborářským vůdcem, který donutil k dalekosáhlým ústupkům premiéra Klause.

Poslední měsíce přinesly Jaromíru Duškovi (42) pracovní tempo, které dříve neznal. Bývalý výpravčí, zapálený zahrádkář a otec pěti dětí, dnes tráví život mezi odborářskou kanceláří a sídlištěm Černý most, kde spolu s kolegou přespává v pronajaté garsonce. „Přišel jsem o všechen volný čas,“ komentuje svoji kariéru Dušek.

Po maturitě na železniční škole skončil před patnácti lety na nádraží v České Třebové. Bývalí spolupracovníci na něj dodnes vzpomínají jako na skromného a nenápadného kolegu. „Moc jsme o něm nevěděli, jenom to, že sportuje a staví barák,“ shrnuje jeden z nádražáků. Změna přišla až po listopadovém převratu. Nenápadný Dušek dokázal tak výrazně a srozumitelně formulovat revoluční požadavky, že jej spolupracovníci zvolili do čela místních odborů. Pak následoval bleskový postup až do pražského centra.

„V KSČ jsem nikdy nebyl a minule jsem volil ODS,“ popisuje svoji politickou orientaci Jaromír Dušek. Zásadně nesouhlasí s názorem, že odborový předák musí mít ostře levicové názory. Ostatně on sám pochází z „vyšších tříd“: jeho…