Šumaři na střechách mrakodrapů

V jedné židovské pohádce vymění muž cestou do města své dvě krávy za dvě písničky. V jiné se jakýsi venkovan dokonce pokouší s popěvky obchodovat. Jak asi zněly tyto melodie, které snad hráli i muzikanti z povídek Isaaka Bashevise Singera či obrazů Marka Chagalla? S ohledem na nedávnou historii židovského národa a fakt, že máme jen velmi chatrnou zvukovou představu o tom, jak před sto lety zněla například česká lidová hudba, by se mohlo zdát, že zůstaneme odkázáni pouze na svoji fantazii. Neobyčejné zvuky, které se od poloviny sedmdesátých let objevují na deskách (v kategorii „world music“, což je komerční název pro etnickou hudbu), však předčily i sebedivočejší představy a staronový styl zvaný klezmer music se v krátkém čase stal - jak už to tak s židovskou kulturou bývá - bezmála módní záležitostí.

Housle, harmoniky a klarinet

V širokém prostoru mezi Baltem a Černým mořem, osídleném aškenázskými Židy, označoval výraz klezmer (původně „hudební nástroj“) na přelomu století židovské muzikanty šumařského ražení, kteří hrávali při nejrůznějších příležitostech. Jejich improvizovaná hudba byla samozřejmě plná nejrůznějších vlivů. Byl v ní přítomen folklor ruský, německý, polský, maďarský, rumunský, řecký, arabský, cikánský spolu s letitými kořeny synagogálního zpěvu a tradicí hudebního jidiš divadla. V instrumentáři se objevovaly housle, trubky, křídlovky, flétny, bubny, akordeon, cello, cimbál a především klarinet. Počet muzikantů většinou kolísal od…