Eutanazie
Akt milosrdenství, nebo vražda?
Když měli v Londýně svatbu pětačtyřicetiletý Angličan Derek Humphry s o dvanáct let mladší Američankou Annou Wicketovou, psal se rok l976. Humphry byl vdovec. Své první ženě, těžce nemocné Jean, po vzájemné dohodě zkrátil čekání na nevyhnutelnou smrt dávkou prášků na spaní, rozpuštěnou v kávě. V souladu se svým svědomím se tak na manželce dopustil eutanazie, neboli zabití z útrpnosti. Britské zákonodárství však eutanazii nepřipouští, a tak když Humphry spolu se svou druhou ženou sepsal a vydal knihu o životě a hlavně smrti ženy první, hrozil mu trest až čtrnácti let vězení za asistenci při sebevraždě. Manželé Humphryovi zvolili útěk a jejich novou vlastí se stala Kalifornie.
Nech mě zemřít, než se vzbudím
V USA se Humphryovi, nyní již přesvědčení stoupenci suverénního práva každého občana rozhodnout o okamžiku své smrti, rychle zapojili do zdejšího silného hnutí za eutanazii. V roce l98O zakládají Hemlock Society (Společnost Bolehlav), která bude myšlenku eutanazie propagovat. Společnost má zatím jen pár členů, rychle však roste a vydává knihu „Nech mě zemřít, než se vzbudím“, obsahující autentické výpovědi příbuzných lidí, kteří jsou odsouzeni vážnou chorobou na smrt. Kniha de facto vyzněla jako otevřené nabádání k účasti na sebevraždách smrtelně nemocných a v USA zvedla obrovskou vlnu publicity na toto téma. Většina odborníků i laiků ji postavila na pranýř, což stačilo k tomu, aby mluvčí Hemlock…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
