Příběh tajné církve v Čechách
Pod pojmem „tajná“ či „skrytá“ církev si lidé v Čechách (pokud vůbec něco) vybaví obvykle tři senzační, dráždivé momenty z historie této církve: její opozici vůči Vatikánu, porušení celibátu a svěcení žen. Všechny tři momenty mají jedno společné: jádra případu „skrytá církev v českých zemích“ se ani jeden z nich nedotýká. Jde o věci mnohem vážnější.
Mlčení
Vžitou představu o zvláštním fenoménu, jímž existence, minulost, současný stav i perspektivy tajné církve bezesporu jsou, se pokouší postavit na solidnější základ kniha Koinótés - Felix Maria Davídek a skrytá církev, která vyšla v knižnici brněnské revue Proglas v minulých týdnech. Autorům (historici Petr Fiala a Jiří Hanuš) se to daří - třebaže se záměrně omezili na dějiny skryté církve za komunistického režimu a ještě jen na jednu jejich kapitolu - na působení spoluzakladatele moravské větve církve, biskupa, reformátora a básníka Felixe Marii Davídka.O současném stavu Davídkova odkazu Fiala a Hanuš mluvit nechtějí. Jeho smrt podle nich „symbolicky vyjadřuje ukončení činnosti skryté církve“ a zbývající otázky jsou nyní výhradně záležitostí vnitrocírkevní. Záměrem knihy je informovat: učinit přítrž fantastickým dohadům o „stovkách tajných biskupek“, přerušit mlčení, které podobné dohady podporuje. Mlčení ze strany oficiální církevní struktury, která se snaží řešit problémy tím, že o nich nebude mluvit. Ale i mlčení ze strany mnoha členů skryté církve. Ti ho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
