Český národ zradil otcovské dědictví
říká básník Ivan Diviš
Ivan Diviš se narodil 18.září 1924 v Praze. Během války studoval gymnázium, v r.1941 byl zatčen a v letech 1942–49 byl knihkupeckým učněm, účetním a redaktorem nakladatelství Václava Petra. Po skončení války odmaturoval a v letech 1945–49 studoval filozofii a estetiku na filozofické fakultě UK. V r.1949 byl krátce vedoucím knihkupectví v Liberci, pak, do r.1953, pracoval v nakl. Svoboda. V letech 1953–60 byl soustružníkem v Liberci a v Praze-Kbelích. V l.1960–68 byl redaktorem poezie v nakl. Mladá fronta, před odchodem do exilu (srpen 1969) byl redaktorem časopisu Sešity. Pracoval v redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Nyní v důchodu. Některé z básnických knih (v závorce rok prvního vydání): První hudba bratřím (1947), Uzlové písmo (1960), Rozpleť si vlasy (1961), Deník molekuly (1962), Eliášův oheň (1962), Morality (1963), Chrlení krve (1964), Umbriana (1965), V jazyku Dolor (1966), Sursum (1967), Thanathea (1968), Noé vypouští krkavce (1975), Přece jen… (1978), Beránek na sněhu (1980), Odchod z Čech (1981), Žalmy (1986), Obrať koně! (1988). Další knihy: Teorie spolehlivosti (deníkové záznamy, 1972), Papouščí město (záznamy snů, 1988, Melantrich vydal pod názvem Noc, nebudeš se báti).
Ivan Diviš na otázky Respektu odpovídal písemně, z Mnichova, kde žije. Své odpovědi uvedl takto: "Většina otázek, které mně Respekt klade, je položena nesprávně, místy vtíravě drze, tj. ryze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
