K mečiarismu bez Mečiara
Jaké je Slovensko po rozpadu ČSFR
Poslední průzkum veřejného mínění občanů Slovenské republiky, který za přispění nadace National Endowment for Democracy, American Jewish Committee a Nadace Milana Šimečky uskutečnilo bratislavské Centrum pro sociální analýzu, vzbuzuje optimismus. Výzkum je široce citován ve slovenském tisku a vyvolal neskrývané znechucení vládních míst. Není divu. Slovenský premiér se nedostal do první desítky oblíbených politiků, Hnutí za demokratické Slovensko by už volil jen zhruba každý pátý (loni v červnu to byl téměř každý druhý) a osm lidí z deseti se domnívá, že důvodem, proč se vládě nedaří, je neschopnost ministrů. Pouze 10% vidí problémy vlády jako důsledek „protislovenského spiknutí“, 83% považuje protivládní protesty zdravotníků za oprávněné, 71% souhlasí s protesty odborářů a 66% podporuje i protesty podnikatelů. Ke všem optimistickým zjištěním o posunech veřejného mínění lze ovšem bohužel ze zmíněného průzkumu přiřadit nějaké pesimistické „ale“.
Pravice stále mimo hru
Od února 91 do března 93 přestala sice Vladimíru Mečiarovi věřit polovina občanů Slovenska, premiér se ale stále těší 22% důvěře (nejdůvěryhodnějším politikem je prezident Michal Kováč s 35%). Pokud jde o deset „politiků-sympaťáků“, kteří zastínili premiéra, jsou to tito muži: M. Kováč, I. Gašparovič, P. Weiss, R. Filkus, Ľ. Černák, A. Engliš, R. Kováč, M. Kňažko, J. Volf, J. Prokeš. Ve většině případů se tedy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
