Belgický poločas rozpadu
Evropa praská ve švech
Celá desetiletí nezaznamenala mapa Evropy prakticky žádné zásadní změny. O to překotnější se zdá být současný vývoj. Na první pohled se na našem kontinentu střetávají dva základní proudy. Zatímco Západ usiluje o integraci, na Východě převládá zcela protichůdná tendence.Virus rozpadu však zdaleka neomezuje svou působnost jen na východoevropské státy. Prakticky každá druhá země Evropského společenství dnes vůči němu projevuje víceméně sníženou hladinu politické imunity. Např. ve Velké Británii až neuvěřitelně sílí snaha o odtržení Skotska. Ve Španělsku se vedle Baskicka hlásí o nezávislost také Katalánsko. V Itálii volá stále častěji po vlastní suverenitě Lombardie atd.Nejcitlivější se ovšem v tomto směru jeví situace v Belgii. Počátkem února rozhodl belgický parlament, že se toto království postupně promění ve federaci. Vládní představitelé chápou toto opatření většinou jako definitivní vyústění dlouholetého procesu, na jehož počátku bylo úsilí o zrovnoprávnění obou hlavních národností, tj. Vlámů a Valonů. Současně se však v politických kruzích okamžitě ozvaly také hlasy, které tuto ústavní změnu označily za rozhodující krok na cestě k úplnému rozdělení země.Dnes lze jen těžko říci, zda se okamžik vzniku federace stane v budoucnosti počátkem vývoje, který vyústí v rozpad země. Nicméně faktem zůstává, že podobné tendence v Belgii skutečně existují a jejich nositelé postupně sílí. Nejlépe to potvrzuje např.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
