Kolem privatizace Státních lesů České republiky se vede už bezmála rok vzrušený spor, jehož účastníci zastávají nesmiřitelná stanoviska. Debaty probíhají ve dvou rovinách: mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství, ale také mezi lesnickým provozem a oběma ministerstvy. Lidé v provozu totiž vidí, jak se v tahanicích ministerstev o kompetence ztrácí původní záměr reformy: napravit lesní hospodářství a uzdravit les.
Problémem je i nedostatek informací o záměrech ministerských úředníků a jejich nedostatečná vazba na ty, kteří mají reformu v praxi uskutečnit. Zdánlivá nemožnost shodnout se v názoru na potřebné změny jistě souvisí i s mezerami v zákoně. Lesy teprve hledají právní normy a instituce, které by odpovídaly nové skutečnosti - jiným vztahům a různým zájmům.
Státní lesy
Organizace Československé státní lesy obsahovala nesmiřitelný rozpor. Monopolně užívala veškerou rozlohu lesů a přitom měla dostát především nárokům ekonomickým, tj. plnit „plán těžby dřeva“. Podle hospodářských výsledků byly také SL hodnoceny, na nich závisel plat i všechny ostatní fondy. Státní lesy měly sice uživatelskou smlouvu a plán hospodaření, ale vlastníka - stát - nezastupovaly. Kvalita lesa i jeho nehospodářské funkce přišly pochopitelně zkrátka.
Mamutí organizace byla rozdělena na 8 podniků, z nichž každému podléhalo několik lesních závodů o rozloze kolem 20 tisíc hektarů. Ředitel závodu, který byl zároveň "odborným lesním…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
