Kam míří bývalá Jugoslávie
Chorvatsko se vrací, odkud vyšlo
Chorvatsko má za sebou jedenáct měsíců oficiální samostatnosti, o něco více samostatnosti měnové a zhruba stejně dlouhou dobu oficiálního příměří se srbskými formacemi. Prožilo rok, který znamenal zásadní zvrat v myšlení jeho obyvatel. Lednovou euforii vystřídal střízlivý pohled: od léta nezadržitelně stoupá míra inflace (za listopad činila téměř 40%), chorvatský dinár od svého zavedení poklesl vůči marce na méně než pětinu a hrubý národní produkt republiky je poloviční ve srovnání s jeho výší v jugoslávském Chorvatsku.Země ztratila řadu dřívějších hospodářských vazeb, přitom jen do válkou zničených objektů potřebuje investovat velké částky a navíc se musí starat o třičtvrtěmiliónovou armádu uprchlíků. Využívá sice zahraniční pomoc v potravinách, lécích a ošacení, ale ta pokrývá skutečnou potřebu nanejvýš ze dvou třetin. Odhaduje se, že při vší bídě jde až 35% rozpočtu na vojenské účely, a to i přes několik vln rozsáhlé demobilizace. Uprchlíci a válka stačí zaměstnávat chorvatskou vládu natolik, že nemá mnoho času k tomu, aby se vážněji zabývala rostoucí nezaměstnaností, natož pak těmi, kteří sice vydělávají, ale přesto žijí pod hranicí životního minima.
Vláda diletantů
Ukazuje se, že socialističtí ekonomové, kteří řídí chorvatské hospodářství, nejsou schopni řešit sociální postavení obyvatel. Jejich založení sice vyhovuje levicová praxe, jako jsou minimální mzdy a maximální ceny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
