Slepá ulička referenda
Kanada v maratónu ústavních jednání
Dvacátého šestého října Kanaďané hlasovali o nejobsáhlejším souboru ústavních změn ve stopětadvacetileté historii země. Dohoda z Charlottetownu, symbolicky nazvaná podle hlavního města provincie Prince Edward Island, v němž byla podepsána první kanadská ústava, měla vyřešit dlouhodobé křivdy mezi skupinami obyvatelstva i regiony. Byla výsledkem celonárodních diskusí a měsíců jednání mezi federací a provinciemi. Především však představovala jedinečný konsensus mezi třemi hlavními federálními politickými stranami, všemi deseti provinčními vládami a velkou většinou vůdců původních obyvatel Kanady.Zdálo se, že obsahuje pro každého něco. Uznala provincii Quebec jako odlišné, francouzsky mluvící společenství v rámci Kanady. Akceptovala právo původních obyvatel na samosprávu. Prostřednictvím Senátu, rekonstruované horní komory parlamentu, udělila větší politické zastoupení malým provinciím. Ústavně zaručila širokou síť sociálních programů. Tyto změny slibovaly ukončit ústavní krizi, která zemi zachvátila v posledním desetiletí a hrozila odtržením Quebeku od federace. Když však byli Kanaďané požádáni, aby dali dohodě svůj souhlas, 54% voličů odpovědělo zvučným NE.
Západ versus východ
Analýzy této otřesné porážky politického vedení země uvádějí dvě hlavní příčiny, přičemž úplné vysvětlení leží někde uprostřed:1) Kanaďané odmítli dohodu kvůli nedůvěře vůči svým politikům, zejména nesmírně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
