Skleněné obrazy Rudolfa Dzurka

Skleněné obrazy Rudolfa Dzurka

Rudolfu Dzurkovi je jednapadesát let, narodil se v roce 1941. Vyrůstal v severních Čechách, v Novém Boru. Do sklárny chodil už jako malý kluk. Když došel chlapům pro pivo, udělali mu skleněnou hůlku.Později dělal ledacos - učil se ševcem, ale za dva měsíce od ševcování utekl, pracoval na výškové stavbě v Litvínově, v děčínské Kablovce, byl soustružníkem, kotelníkem, zedníkem, kopáčem, závozníkem, dělníkem ve sklárnách, dojičem, parťákem na regulaci potoků.A už přes dvacet let vyrábí obrazy. Začalo to tím, že nechtěl mít v sekretáři obyčejnou skleněnou výplň. Ve Skalici sbíral sklíčka, z jakých se vyrábějí brýle, vyřezával z nich měsíčky a půlměsíčky, lepil je na skleněnou plochu. Není malíř, neumí pořádně kreslit, kresba je pro něho příliš jemná záležitost. Linka má jenom jeden rozměr, délku. Dzurko cítí objemy, prostorové tvary.Jeho první výtvarné práce byly dřevořezby. Drobné sošky, postavičky chlapců, mužů, žen a dívek. Kováři a muzikanti. Muži s klarinetem, houslemi a basou. Současně s dřevěnými plastikami vznikaly rozměrnější pískovcové sochy. - Dežo pěstoval na zahrádce rajčata a salát, Šaňo měl jahody, Dzurko tam začal pěstovat ženské. Ženské hlavy vysekané z kamene. Z originální zahrady zbyla jen vzpomínka, fotografie Petra Brezy.Osobní příběhyUmělcův talent objevila dr.Milena Hübschmannová, která sbírala romské pohádky, pověsti a zvyky a připravila k vydání knihu vzpomínek, písní a vyprávění rozvětveného Dzurkova rodu.…