Znárodněný jazyk
Glosář
Na pravidelném diskusním večeru v Semaforu 22.4. (Předvolební guláš) vytkla jedna intelektuálně vyhlížející dáma z Kanady účinkujícím i publiku, že my všichni teď naivně vzýváme trh jako samospasitelnou modlu, zatímco tržní společnost - tak jak ji zná ona - je něco vysoce problematického, ne-li scestného, zvláště pak pro nezaměstnané a pro kulturu. Okřídlenou politickou floskulí téhož liberálně levicového myšlení pak bývá věta, že trh není cíl, nýbrž prostředek (rozuměj: nutné zlo), což není radno zaměňovat. Souhlasím plně za jednoho předpokladu: že bychom ho už měli. Že by nám tahle fungující samozřejmost nebyla týmiž hlasy už v zárodku odpírána.Člověk nežije proto, aby měl kyslík, ale potřebuje kyslík k tomu, aby žil. Teprve ve chvíli, kdy mu někdo kyslík soustavně odpírá, může se boj o kyslík stát cílem lidského života. A teprve nenormální situace, kdy nám je půl století direktivně odpírána samozřejmost trhové - a ne administrativně byrokratické - regulace hospodářského a politického života, legitimuje lopotné úsilí o její znovuzavedení jako životní smysl, tj. cíl a nikoli prostředek. Až se fungující trh stane stejnou samozřejmostí jako kyslík, měli bychom si klást vznešenější cíle a kriticky vylepšovat jeho nesporné systémové vady a mezery. Do té doby však jsou podobné starosti o náš vývoj v lepším případě předčasné a v horším nehorázné. Jsme totiž, milá inteligentní diskutérko z Kanady, zatím v situaci tonoucího uprostřed…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
