Politika jako umění nemožného
Jedinečná příležitost anebo pokušení?
Disidenti vstoupili do povědomí Západoevropanů kritikou zbloudilosti současné civilizace. Smysl jejich výzvy k životu v pravdě se naplnil ve „spořádaném“ pádu východoevropských totalitních režimů, nejvrchovatěji právě u nás. Ale oslavovaná jednota společnosti se rychle vytratila. Přišly mocenské kompromisy na úkor morálky. Scénu veřejného mínění ovládly problémy okolo „starých struktur“ a StB, stranické rivalství, obchody s tanky apod. S tím vyvstala i otázka: Nepromarnili vítězní disidenti svou jedinečnou šanci na výkon morální politiky jako umění nemožného? Lze se ovšem ptát i opačně: Nevyhnuli jsme se pádem do praktické „špíny“ pokušení budovat „nadstranickou“, „Západ překonávající“ demokracii?
Demokracie nestraníků
V předvolebním klimatu se původní program demokracie slušných lidí, který připravilo Hnutí za občanskou svobodu, nepozorovaně změnil v program demokracie nestraníků. „Strany jsou pro straníky - Občanské fórum pro všechny."Demokracie nestraníků je ale ve skutečnosti protimluv. Demokracie totiž představuje společný svět, v němž každý má výhradní právo zastupovat své zájmy, které odpovídají jeho postavení ve společnosti. Dá se snadno prokázat, že toto přirozené stranění - "stranictví“ - je stejně nutné a skutečné jako zemská tíha. Proto v demokracii nestraníků dřímají temné a nebezpečné představy: kreslí nám fatamorgánu ideální společnosti, která ale staví na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
