Komentář•20. 4. 1992•6 minut

Politika jako umění nemožného

Jedinečná příležitost anebo pokušení?

Disidenti vstoupili do povědomí Západoevropanů kritikou zbloudilosti současné civilizace. Smysl jejich výzvy k životu v pravdě se naplnil ve „spořádaném“ pádu východoevropských totalitních režimů, nejvrchovatěji právě u nás. Ale oslavovaná jednota společnosti se rychle vytratila. Přišly mocenské kompromisy na úkor morálky. Scénu veřejného mínění ovládly problémy okolo „starých struktur“ a StB, stranické rivalství, obchody s tanky apod. S tím vyvstala i otázka: Nepromarnili vítězní disidenti svou jedinečnou šanci na výkon morální politiky jako umění nemožného? Lze se ovšem ptát i opačně: Nevyhnuli jsme se pádem do praktické „špíny“ pokušení budovat „nadstranickou“, „Západ překonávající“ demokracii?

Demokracie nestraníků

V předvolebním klimatu se původní program demokracie slušných lidí, který připravilo Hnutí za občanskou svobodu, nepozorovaně změnil v program demokracie nestraníků. „Strany jsou pro straníky - Občanské fórum pro všechny."Demokracie nestraníků je ale ve skutečnosti protimluv. Demokracie totiž představuje společný svět, v němž každý má výhradní právo zastupovat své zájmy, které odpovídají jeho postavení ve společnosti. Dá se snadno prokázat, že toto přirozené stranění - "stranictví“ - je stejně nutné a skutečné jako zemská tíha. Proto v demokracii nestraníků dřímají temné a nebezpečné představy: kreslí nám fatamorgánu ideální společnosti, která ale staví na…