Přežívající nedůvěra
Z francouzské periférie islámu
Uprostřed vzrušení a rozpaků, které ve Francii počátkem roku vyvolával očekávaný vznik islámského státu v Alžírsku, působilo jednoznačné stanovisko Le Penovy Národní fronty zvláštně a pro nezasvěcence překvapivě. Organizace známá svou protiarabskou rétorikou vítala vítězství „národní dželláby nad kosmopolitními džínsy“, které podle jejího názoru rozšíří příkop mezi Francouzi a Severoafričany, znesnadní nežádoucím přistěhovalcům integraci ve Francii a povede k jejich odchodu ze země. Důraz na totální nesmiřitelnou odlišnost „nás“ od „nich“ přivádí Le Pena paradoxně na společnou platformu s muslimskými integristy.
Různorodé společenství
Události v Alžírsku oživily ve Francii obavy z islámu, který je v zemi už druhým nejsilnějším náboženstvím po katolicismu. Počtem blížícím se čtyřem miliónům muslimové výrazně předčí protestanty či židy. Toto konfesijní společenství je však velmi různorodé z hlediska etnického původu i druhu a hloubky nábožensko-kulturní orientace a jeho příslušníci žijí rozptýleni po celé zemi, snad s výjimkou atlantského pobřeží. Nejpočetněji jsou zastoupeni Alžířané, Maročané a Tunisané, následují muslimové z černé Afriky, Turci, Íránci, Pákistánci a Arabové z Blízkého východu. Téměř miliónovou skupinu tvoří ti, kteří získali francouzské občanství, zvláště někdejší pomocníci francouzské armády v Alžírsku („harki“) a mládež z druhé generace přistěhovalců („beurs“).…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
