Srbská hra na Švýcarsko
Diktát kantonálního uspořádání pro Bosnu a Hercegovinu
Demonstrace srbské opozice k výročí loňského protestu proti uzurpování moci vládnoucí stranou a nesvobodě tisku proběhly bez účinku. Před rokem byly krvavě potlačeny, letos byl režim chytřejší. Systém, prorostlý aparátem, armádou a bezpečností, je stále stejný, jeho mocí zatím příliš neotřásly válečné ztráty ani opozice, které chybí nosný program; nemůže ustoupit od nacionalismu, k němuž se hlásí i vládnoucí Socialistická strana (bývalí komunisté), a neprorazí psychózu vytvářenou sdělovacími prostředky. Kdo je za mír a neodsuzuje paušálně Chorvaty jako fašistický genocidní národ, nebo dokonce upozorňuje na podíl viny srbského vedení, je cizinou placený zrádce. Opoziční roajalismus je anachronický, navíc byl úderný moment návratu královské rodiny promrhán nevhodným časováním uprostřed války, která vše zastiňuje. V tehdejší situaci se lidé příliš nenadchli malým chlapcem - následníkem, který povýšeně promluvil ke „svému národu“.Srbská mocenská politika dnes rozbíjí Bosnu a Hercegovinu. Tamní Srbové povstali přesto, že sarajevské vedení bylo od počátku realistické a umírněné a bosenské zákony se jich nijak nedotkly (což uváděli jako důvod pro ozbrojené povstání v Chorvatsku). Jejich koncepce suverénní srbské republiky nebo dnes kantonů s vysokou mírou samostatnosti povede k trvalým problémům, protože na oddělených územích žije množství obyvatel dalších národností. Nejvíce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
